Pan J.: „Miloval jsem drogy a na syna jsem dlabal

V šesti letech si pan J. zapálil první cigaretu, v necelých šestnácti prvního jointa. Za několik měsíců si už drogy píchal. Ve svých třiceti letech žije pátým rokem na ulici a postupně se snaží závislostí zbavovat. „Byl jsem závislý na drogách, alkoholu i na automatech. Teď už mi naštěstí zbyly jen ty cigarety,“ říká. Za ušetřené peníze za drogy si chce zaplatit cestu za svým synem, kterého ještě nikdy neviděl.

Ten večer se ničím nelišil od běžných večerů tehdy šestnáctiletého pana J. Přesto mladíkovi změnil život na mnoho dalších let. Jako středoškolský učeň popíjel tenkrát s kamarády v hospodě. A namíchanou v kofole tenkrát poprvé okusil, co s ním dělá droga. „Na drogách se mi líbilo, že jsem mohl pracovat, bavit se, celou noc nespat a pořád jsem měl spoustu energie. Postupně jsem však docházel do stavů, kdy jsem o sobě vůbec nevěděl a jehly mi z rukou vytahovala moje máma,“ vzpomíná dnes třicetiletý muž
Kvůli drogám několikrát přišel o práci, když do ní docházel zdrogovaný nebo vůbec. Před pěti lety si z obavy před exekucí rodinného domu přehlásil bydliště na úřední adresu a stal se bezdomovcem. „Tehdy mi před očima umíral otec na rakovinu. Alkoholem a drogami jsem si pomáhal léčit problémy. Ničeho jsem si nevážil, do práce jsem chodil, jak se mi chtělo, až jsem nakonec skončil na ulici. Byl to začarovaný kruh. Často jsem měl hlad, bylo mi zima a tak jsem hledal znovu útěchu v drogách,“ vypráví bývalý narkoman.
Nyní se s pomocí blanenské charity snaží odrazit od dna. Spává v Noclehárně pro muže a zkouší si najít práci i nový domov. K životu na ulici se vrátit nechce. „Spával jsem u splavu, v domě hrůzy i v opuštěné kůlně. Byl jsem špinavý a chtěl jsem se umýt. Pak mi kdosi poradil Nízkoprahové denní centrum Charity Blansko ve Staré fabrice,“ vzpomíná pan J. na první setkání s charitními pracovníky. Od té doby se do charitních zařízení přichází nejen umýt a pohodlně se vyspat, ale také najít pomoc při hledání práce a vyřizování dopisů z úřadů.
„Věřím, že se mi ode dna nakonec odrazit podaří. Chci zapomenout na to, co bylo a dívat se na to, co bude,“ tvrdí. Domů, k matce se zatím vrátit nechce. „Mamka mně sice nabízí, ať se k ní nastěhuji, ale nechci jí přidávat starosti. Pečuje o strýce po infarktu, má toho sama dost. A taky se ve svých třiceti letech musím konečně postavit na vlastní nohy,“ říká pan J.
S drogami se mu podařilo skončit před dvěma lety, alkohol přestal pít před několika měsíci. Jen cigaret se vzdát nedokáže. „Přestat brát drogy bylo sice chvíli těžký, ale když člověk opravdu chce, tak s tím skoncuje. Bez cigaret si ale život představit nedokážu. Kouřím od šesti let, mohl bych s cigaretou v puse i usínat,“ usmívá se.
Nyní věří, že se mu podaří začít nový život bez drog, sehnat si práci a splnit svoje sny. „Jednou bych chtěl mít svůj domeček nebo chatu někde na samotě. A také chci najít svého syna. Ještě nikdy jsem ho neviděl, vím jen, že žije někde ve Španělsku. Teď se snažím sehnat nějaký kontakt na jeho matku, abych k nim mohl přijet. Syn je to nejdůležitější, co mi drogy vzaly. Miloval jsem je a dlabal na své dítě,“ dodává posmutněle.