Zaměstnanec charity: Pro paní X bylo důležité, že jsme tu vždycky byli

„Byla to bojovnice,“ vzpomíná jeden z pracovníků Oblastní charity Blansko na pravidelné telefonáty matky, která se soudila o získání svého dítěte. Syna nakonec do péče dostala. Více než rok jí v tom pomáhala také Oblastní charita Blansko.

Rozvedená žena, která dlouhá léta zažívala domácí násilí z rukou svého bývalého manžela. Od muže se jí podařilo osvobodit, s manželstvím však ztratila i svého syna. O něj se rodiče starají společně ve střídavé péči, matka tak na své dítě má právo jen každý druhý týden.
Tento příběh psal život paní X., když poprvé zavolala na Oblastní charitu Blansko. V té době stála jen o jediné, vidět svého syna opět každý den. „Paní nás kontaktovala více než rok. V podstatě během celé této doby se soudila o získání dítěte do svojí péče. Střídavá péče ji totiž hodně stresovala,“ říká pracovník.
Ženu trápilo, že nemůže dát synovi po materiální stránce tolik, co bývalý manžel. Bála se i toho, že o ní otec před potomkem nemluví hezky. A tím, že dítě neměla stále u sebe, těžce si od něj odvykala a těžce si na něj také zvykala. „Nejvíce se bála toho, že u ní syn bude mít hmotný nedostatek. A nejhorší pro ni byly dny, kdy odcházel a kdy měl zase přijít. Proto asi žena volala hlavně před víkendy,“ přemítá pracovník.
V častých telefonátech s ní pracovníci probírali různé možné scénáře, které by v její životní situaci mohly nastat. Připravovali ji na ně, podporovali ji, dodávali jí sílu. „Telefonáty nebyly pravidelné. Někdy se paní skoro týden neozvala a pak následovaly třeba tři hovory denně. Během tohoto období zažila několik soudů, podporu tak vyhledávala hlavně, když se blížily. A někdy zavolala jen pro to, aby nám poděkovala,“ vzpomíná pracovník na telefonáty paní X.
Aby vůbec dokázala mluvit také s mužskými pracovníky na druhém konci telefonního přístroje, musela se jim nejprve naučit věřit. Násilí, které zažila ve vztahu se svým bývalým manželem, poznamenalo zásadním způsobem její život. Ztratila důvěru k mužům a těžkou situaci ji neulehčovala ani její práce, ve které byla mužským kolektivem obklopena.
Po těžkých soudech nakonec paní X. syna do své péče získala a s ním i sílu žít dál. Oblastní charita Blansko nebyla jediná berla, o kterou se během bojů o dítě opírala. Docházela na psychoterapii a byla součástí i skupiny obětí domácího násilí. Charita pro ni byla jednou z hlavních pomocí.