6. prosince 2024
Tříkrálová sbírka
Lidem, kteří nemají kam jít, kteří bydlí na ulici nebo se vrátili z vězení, pomáháme v Charitě Blansko od jejího vzniku na začátku 90. let. Muži a ženy bez domova chodili na Charitu pro čisté oblečení, osprchovat se, pro základní jídlo. Nizkoprahové denní centrum, kde pracovníci blanenské Charity pracují s lidmi bez domova, pomáhají jim hledat práci a se zajištěním základních lidských potřeb, funguje pod současným názvem Nová naděje dodnes. Zázemí mají i díky Tříkrálové sbírce, z níž jsme v prvních letech mohli zaplatit provoz a vybavení služby.
„V Charitě se vždycky dělalo to, co bylo potřeba, a tak jsme od začátku pomáhali lidem, kteří přišli o svůj domov. Pracovali jsme v různých budovách, ale vždycky pro nás byla zásadní nízkoprahovost, aby k nám lidé mohli přijít bez zvonků a zavřených dveří,“ vzpomíná tehdejší vedoucí služeb pro lidi bez domova Anna Baláková.
V prvních letech společně s nízkoprahovým denním centrem fungovala i sociální dílna, v rámci které se muži i ženy bez domova např. pomocí ručních nebo pomocných stavebních prací učili pravidelnému pracovnímu režimu. „Tato služba přestala být podporovaná městem a zanikla. Bylo mi to líto, pozorovali jsme, že když lidé přestali pracovat, šli hodně dolů,“ říká Anna Baláková.
Jednou z klientek, jejíž problémy v centru často řešili, byla i paní Katka. „Paní Katka za sebou měla složité dětství. V dospělosti pak byla v podstatě nezaměstnatelná a nevydržela ani bydlet na ubytovnách, střídala je, často se tam nepohodla, a tak nakonec skončila bydlet pod mostem,“ vzpomíná Anna Baláková. Na Charitu si paní Katka chodila nejen pro psychosociální podporu, ale také se převléct, osprchovat. „Hygienu a čisté oblečení paní Katka nutně potřebovala ke svému životu, hodně na ni dbala. I když to možná tak nevypadá, lidé bez domova jsou často velmi křehcí a jejich zvyky jsou pro ně důležité,“ říká tehdejší vedoucí služby.
I když Anna Baláková neměla mezi lidmi bez domova jednoduchou práci, vzpomíná na ni ráda. „Měla jsem nejen obtížné klienty, ale i netypické pracovníky, kteří třeba nebyli úplně zodpovědní. Ale měli velkou výhodu, lidi bez domova měli stejně jako já rádi, přijímali je i s jejich průšvihy. Bylo to nejtěžší, ale nejkrásnější období,“ vzpomíná Anna Baláková na časy, kdy vedla v Charitě Blansko služby pro lidi bez domova.
Denní centrum pro lidi bez domova Nová naděje v součastnosti