Příběh, na který nezapomeneme – dědeček a jeho péče o Davida
V Charitě Blansko jsou pro nás důležití všichni klienti. Ale na některé příběhy nezapomeneme nikdy. Jeden z nich je i David a jeho rodina – příběh o odvaze, bezpodmínečné lásce a odhodlání.
David se narodil jako zdravé miminko. Do necelého roku se vyvíjel jako každé jiné dítě, ale pak přišla náhlá nemoc – virová encefalitida. Lékaři tehdy rodině sdělili, že David má jen minimální šanci na přežití. Jeho mozek podle odborníků fungoval asi z pěti procent a ztratil všechny reflexy. Chlapcova maminka i prarodiče ale boj nevzdali. Zkoušeli všechno možné – a díky jejich péči David žije dodnes.
Rodina si ale sáhla na dno. Maminka Anna časem onemocněla roztroušenou sklerózou, která ji postupně upoutala nejprve na vozík, a pak i na lůžko. Péče o Davida, jeho mladšího bratra i nemocnou maminku tak zůstala hlavně na prarodičích. Tehdy do jejich příběhu vstoupila Oblastní charita Blansko, která je rodině oporou dodnes.
Nedávno přišla další těžká ztráta. Po těžké nemoci náhle zemřela babička, a rok po ní i Davidova maminka. Dědeček zůstal na péči o Davida sám. Stal se jeho zákonným zástupcem, pečujícím i nejbližším člověkem. A přestože je mu přes sedmdesát, nevzdává se. „Dokud budu živ, tak ten kluk bude tady,“ říká odhodlaně.
David potřebuje nepřetržitou péči – pomoc s hygienou, jídlem i bezpečným prostředím. To dědeček podle svých slov zvládá hlavně díky Charitní pečovatelské službě Blansko. Charitní pečovatelky za Davidem docházejí třikrát denně, pomáhají dědečkovi vše zvládat. „Bez Charity bych to nedal,“ říká upřímně. I když odejde třeba jen na chvíli na zahradu, má Davida neustále na očích díky kameře – sleduje ho i v noci. „Když mu svítí očička, vím, že nespí,“ dodává.
Přestože péče není snadná, po přestěhování do prostornějšího bytu prarodičů se Davidův stav podle jeho dědečka postupně zlepšuje. Po sedmi letech se znovu dokázal postavit a děda doufá, že jeho vnuk se tak možná jednou naučí znovu sám stát.
Do ústavní péče by ho nikdy nedal – tam by podle něj David jen trpěl. Doma má lásku, pozornost a každodenní péči. „Jsem rád, že ho tady mám. Naučil jsem se všechno, co potřebuje – vařit, prát, péct. A právě dnes se mi po několikaměsíčním úsilí konečně podařilo získat Davida i úředně do své péče,“ říká s úlevou.
