11. dubna 2022
Oblastní charita Blansko
„I když se v naší oblasti ještě neválčilo, ve městě byl zvláštní klid. Prázdné ulice a ve vzduchu takový divný pocit, že se něco má stát, všudypřítomný strach,“ popisuje paní Lyudmyla poslední dny ve svém domově v Zakarpatské Ukrajině. Před válkou utekla se svým dvanáctiletým synem na Blanensko, kde jí azyl nabídli dobří dlouholetí známí. Za pár dní nato už se v Zakarpatské Ukrajině ozývaly sirény.
Paní Lyudmyla si v práci vzala čtrnáct dní dovolenou a odjela do České republiky. Zde už dřív pracovala během studií, kdy se naučila podle slovníků a knížek česky, má na Blanensku sestru a dlouholeté známé. „Hledala jsem, jak i tady můžu Ukrajině pomáhat. Přes známé jsem se tak dostala do blanenské Charity. Práce mě baví, mám ráda kontakt s lidmi,“ vypráví mladá žena. 
Lyudmyla pomáhá v Charitní krizové pomoci tlumočit lidem, kteří z Ukrajiny utekli na Blanensko, doprovází uprchlíky na úřady, radí jim s různými formuláři a sama vyhledává své krajiny a pomáhá jim překonávat jazykovou bariéru ohledně práce i v různých dalších situacích. V Charitě začínala jako dobrovolnice, v současnosti dojíždí jako součást krizového týmu do Blanska denně.
Její původně čtrnáctidenní dovolená se protáhla na neurčito. „Nejdřív jsem si myslela, že se na Ukrajinu za chvíli vrátím, teď už si to nemyslím. V práci jsem nakonec dala výpověď,“ říká paní Lyudmyla. Odchodem z Ukrajiny skončila desetiletá etapa její práce advokátky u soudu, nyní se i se synem snaží začít nový život na Blanensku. „Líbí se mi tady, i syn je spokojený, rychle se učí česky, zvyká si na školu a na nové kamarády. Jen manžel musel zůstat na Ukrajině. Uvidíme, co bude dál, ale už zde pomalu začínám mít pocit domova,“ dodává Lyudmyla.
POdpořte naše služby v péči o uprchlíky