19. září 2023
Oblastní charita Blansko
Nejen o blížící se sbírce Koláč pro hospic, ale hlavně o tom, jak vypadá domácí hospicová péče v regionu, jak se vyvíjí a kam by se vyvíjet mohla, mluví zakladatelka Mobilního hospic sv. Martina Radka Kuncová.
Osvětová akce a sbírka Koláč pro hospic se v regionu stala už tradicí. Kam se za 13 let svého fungování v regionu hospic posunul a na co byste chtěli věnovat letošní výtěžek akce?
Před 13 lety jsme začínali hospic s jednou sestrou, jedním autem, dvěma klienty. Dnes má náš tým 6 zdravotních sester, spolupracuje s námi 10 lékařů, v jednom čase jsme schopni se postarat o 18 klientů, kterým zajišťujeme nonstop pohotovost. O hospic také roste zájem, nestává se, že bychom měli nedostatek klientů.
Výtěžek letošního Koláče pro hospic bychom chtěli věnovat na obnovu přístrojů, které v hospicové péči pomáhají pacientům. Tím, jak roste kapacita služby, jsou některé přístroje využívané téměř denně. Jedná se například o oxygenátory na pomoc při dýchání nebo dávkovače léků, které kontinuálně dávkují nemocným lidem léky pod kůži.
Co myslíš, že se z hlediska rozvoje hospicové péče v regionu za poslední dobu povedlo?
Za velký úspěch považuji otevření Poradny pro pozůstalé Křídla vážky. Rádi bychom, aby ji víc využívali i lidé, kteří nemají s hospicem zkušenost. Nezáleží na tom, jestli ztratili někoho blízkého před rokem nebo před patnácti lety. Čas sice bolest překryje, ale úplně nezhojí. A někdy je potřeba s ní pomoci i po delší době.
Zájem o mobilní hospic v regionu stále stoupá. Co si myslíš, že za tím stojí?
Náš hospicový tým se stále vzdělává a profesionalizuje. Postupně také dokupujeme přístroje, které usnadňují péči o pacienty, jedná se například o mobilní ultrazvuk, díky kterému můžeme ultrazvukově vyšetřit pacienta přímo u něho doma.
Jako jednu ze silných stránek našeho hospice vidím to, že jsme stálý, stabilní tým. Dokážeme spolupracovat a vzájemně se podpořit, jsme provázáni s lékaři v regionu.
Myslíš si, že je něco, co v regionu z hlediska hospicové péče chybí?
Vnímáme, že v regionu chybí dětský hospic. Je otazník, jakým způsobem do této problematiky vstoupit a jestli vůbec. Dětská paliativa není jen péče o onkologické pacienty, jak se obecně traduje, ale hlavně péče o děti s degenerativními a neurologickými nemocemi. Jedná se o dlouhodobou práci s celými rodinami, která může trvat i několik let. A to vše pak stojí a padá na kvalitním personálu, spolupráci dětských lékařů atd.
Co si vlastně mají lidé představit, když se v souvislosti s charitním mobilním hospicem mluví o komplexní hospicové péči? Lidi s těžkým onemocněním a jejich blízké doprovázíme od zavedení hospicové péče až do doby, kdy naši pomoc potřebují. Jedná se o komplexní péči, kdy na první návštěvu do rodiny přijíždí vedle zdravotníků i sociální pracovnice a psycholožka. Prostřednictvím poradny pro pozůstalé nabízíme také pomoc po odchodu blízkého, a to nejen klientům hospice.
Je to zajímavé, jak lidé třeba psycholožku nechtějí a když pak zažijí citlivý, lidský přístup, leckdy to pomůže prolomit bariéry v rodinách. Často například s cílem ochránit děti jim rodiče neříkají pravdu a děti si pak za smutek rodičů můžou klást vinu. Nejhorší stavy se totiž odehrávají v hlavě, když chybí informace o tom, co se skutečně děje.